Není tomu tak dávno, co jsem se pokouÅ¡el napsat si svůj vlastní jednoduchý konzolový pÅ™ehrávač MP3 souborů. VýbÄ›r skladby mÄ›l obstarávat příkaz select. Jaké ale bylo moje pÅ™ekvapení, když jsem na výstupu obdržel výbÄ›r z nÄ›kolika desítek skladeb, ač v kýženém adresáři jich nebylo ani deset. PochopitelnÄ› – každou mezeru v názvu souboru chápal select jako oddÄ›lovač. K Å™eÅ¡ení nepomohla ani konverze názvu pÅ™es sed, ani nejšílenÄ›jší kombinace uvozovek. Jednou z možností je dočasnÄ› zmÄ›nit $IFS, ale to je nebezpečné. Alternativnní Å™eÅ¡ení mezerového problému skýtá následující konstrukce:

find -name *.mp3 | while read; do
    ...
done

Podle flamewar, na níž jsem při hledání řešení narazil, bych uživatele Linuxu rozdělil do dvou skupin, podle toho, jak pojmenovávají soubory:

Pragmatici

Tito uživatelé se přizpůsobují systému a zažitým UN*Xovým pravidlům, soubory pojmenovávají tak, aby jejich skripty pracovaly bez komplikací, i za cenu drobných úprav názvu souboru. Nepříčí se jim zaměnit mezery za podtržítka či nahrazovat diakritické znaky jejich ASCII alternativami. Jejich skripty jim za odměnu nekomplikují život neposlušností, nevýhodou ovšem je neúplná informační hodnota názvů souborů. Navíc budou-li ji chtít navrátit, musejí to udělat ručně, což je např. u několika stovek MP3 skladeb báječná zábava na dlouhé zimní večery.

Jazykospytci, lokalizátoři

Snaží se naopak systém přizpůsobit sobě. Jdou přes mrtvoly, jen aby se jejich soubor mohl v názvu hemžit mezerami, háčky, čárkami, a všelijakými dalšími podivnostmi. Často se při tvorbě skriptů potýkají s problémy, ovšem řeší je s obrovskou vytrvalostí a všemi dostupnými prostředky. Představa, že by se museli podřídit a upravit název svého souboru je pro ně nesnesitelná a znamenala by kapitulaci.